Systém ICQ byl původně vytvořen pro komunikaci pomocí osobních počítačů. Ale jak se dostupnost mobilních telefonů zvyšovala s přístupem na internet, programátoři začali přicházet na způsoby, jak tento systém od nich používat. Zpočátku byly všechny aplikace pro tento účel neoficiální, ale poté se objevily oficiální.
Instrukce
Krok 1
Během období, kdy společnost ICQ vlastnila společnost AOL, dohoda mezi společností a uživatelem zakázala používání alternativních klientů a ty oficiální byly pouze pro počítače se systémem Mac OS a Windows. V praxi však nebyl nikdo potrestán za používání alternativních programů. Ty byly vytvořeny jak pro Mac OS a Windows, tak pro OS, kde neexistovali žádní oficiální klienti, například Linux. A dosud neexistovalo žádné softwarové řešení pro mobilní telefony. Prohlížeče WAP již byly zabudovány do mnoha z nich, ale schopnost spouštět aplikace Java ještě nebyla k dispozici ve všech. Proto byl vytvořen web s názvem TJAT. Fungovalo to takto: na serveru byl spuštěn alternativní klient a uživatel z telefonu s prohlížečem WAP přešel na webové rozhraní, zadal číslo a heslo a poté dostal příležitost odesílat a přijímat zprávy. Server fungoval jako druh mostu a komunikoval se serverem ICQ v „srozumitelném“jazyce as prohlížečem WAP - v „srozumitelném“jazyce. Jakmile byl tento server napaden, útočníci získali přístup k řadě hesel. Ale do té doby to už pro většinu uživatelů nebylo relevantní.
Krok 2
Důvodem byla skutečnost, že se brzy rozšířily telefony se schopností spouštět aplikace Java. Díky tomu bylo možné vytvářet klienty ICQ přímo na mobilních telefonech, aniž by byl vyžadován server „překladače“. Programátoři vytvořili několik alternativních klientů, z nichž nejznámější byl JIMM. Z pohledu interakčního protokolu napodoboval oficiálního klienta, takže s ním ICQ server ochotně komunikoval. AOL poté vyhlásila tichou válku neoficiálním zákazníkům, včetně JIMM. Byly provedeny změny protokolu, které se projevily u oficiálního klienta, ale autoři neoficiálních neměli okamžitě čas dešifrovat a promítnout tyto změny do svého vývoje. Po několika takových pokusech to AOL vzdal, protože si uvědomil, že vývojáři dříve či později „vytáhnou“své programy a změní protokol. Pro uživatele Linuxu pak již existoval oficiální klient ve formě Flash aplikace, která však fungovala mnohem horší než vývoj třetích stran. U mobilních telefonů existovaly pouze neoficiální aplikace.
Krok 3
Uživatelé Jabberu, kde neoficiální klienti nebyli nikdy zakázáni, a proto existovalo mnoho takových programů pro mobilní telefony, mohli přistupovat k ICQ přes brány. Jedná se také o programy běžící na serverech. Stejně jako TJAT „mluvili“se serverem ICQ v „srozumitelném“jazyce, ale při interakci s mobilním telefonem si nemuseli vyměňovat informace nikoliv s prohlížečem WAP, ale s klientem Jabber. Během „tiché války“s alternativními klienty často také odmítli fungovat. Vyskytly se případy hacknutí takových bran, ale byly vzácné.
Krok 4
Situace se změnila k lepšímu poté, co skupina ICQ koupila od AOL skupina Mail. Ru. Nový vlastník povolil vytváření alternativních klientů a dal programátorům přístup k popisu protokolu. Na druhou stranu však potřeba neoficiálních aplikací téměř zmizela. Zpočátku byla podpora ICQ přidána k agentovi Mail. Ru, pro kterého již v té době existoval oficiální klient. Poté byl vydán oficiální mobilní klient ICQ s podporou také pro Mail. Ru Agent. Ve skutečnosti šlo o dva téměř identické programy, které se lišily hlavním designem. Oba interagovali přímo se serverem a také brzy zavedli podporu pro Jabber do obou programů. Výsledkem jsou klienti s více protokoly, kteří se od vývoje třetích stran liší jen málo.
Krok 5
Dnes existují oficiální klienti ICQ, kteří se serverem komunikují přímo pro většinu běžných mobilních platforem. K dispozici je také oficiální klient pro desktopy Linux, stejně jako oficiální webový klient, který funguje stejně jako TJAT. Nevyžaduje Flash a můžete jej používat prostřednictvím běžného prohlížeče z počítače i mobilního telefonu.
