Instalace ovladače v systému Linux přestává být pro mnoho uživatelů extrémně složitým a obtížným procesem. Od okamžiku, kdy se Linux stane skutečně uživatelsky přívětivým, se hodně změnilo v samotném systému, zejména v instalaci ovladačů. Tento článek bude hovořit o hlavních způsobech instalace ovladačů v systému Linux.
Je to nutné
Internet, linux, balíček ovladačů
Instrukce
Krok 1
Linux se každým rokem stává stále populárnějším a zároveň se samotný systém stává jednodušším a více uživatelsky orientovaným. To samozřejmě ovlivňuje proces instalace ovladačů.
V moderních distribucích Linuxu je tento proces již automatizovaný, tj. ovladače se instalují buď „ihned po instalaci“(ihned po instalaci), nebo prostřednictvím speciálních balíků rpm (systémy rodiny red-hat) nebo deb (debian). Některé distribuce (zejména Ubuntu nebo Suse) navíc umožňují stahování a instalaci ovladačů přímo z ovládacího panelu balíčku. Správce balíků automaticky stáhne požadované balíčky a poté je nainstaluje. Jediným problémem, který zde může nastat, jsou balíčky závislostí, ale správce balíčků také tento problém řeší. Potřebné balíčky lze vždy stáhnout ze sítě, téměř všechny ovladače Linux jsou volně distribuovány. Další možnost instalace je ze zdrojů. Tyto ovladače se zpravidla dodávají ve formátu archivu tar.bz, tar.bz2 nebo tar.gz. Toto je běžný archiv, vždy rozbalený standardním archivátorem. Archiv obvykle obsahuje pokyny k instalaci (soubor INSTALL).
Krok 2
Pro pohodlí můžete přejít do adresáře s rozbaleným programem pro kompilaci.
V terminálu: cd path_to_directory_with_unpacked_program Příklad:
cd install / vim2.5 /
Krok 3
Dále se spustí konfigurační nástroj, který určí konfiguraci systému a následnou instalaci: sudo./configure
Krok 4
Následuje přímá kompilace a instalace programu.
Terminál: sudo make && sudo make install sudo make samotná kompilace sudo make install - instalace
&& je operátor zřetězení (dvě akce v jedné).
