Obecně přijímanou notací pro čísla na světě jsou arabské číslice. Pro některé účely se však spolu s arabskými číslicemi používají také římské číslice. Osoba, která není obeznámena s tímto záznamem, může mít otázky, jak psát číslo římskými číslicemi.
Instrukce
Krok 1
V římské notaci se používá sedm označení: I - 1, V - 5, X - 10, L - 50, C - 100, D - 500, M - 1000. Číslo je psáno pomocí kombinací římských číslic, které lze opakoval, ale už ne tři za sebou. Existují dva principy, které určují pravidla pro psaní čísel pomocí římských číslic. Princip přidání: pokud je za větší číslicí menší, provede se jejich přidání. Princip odčítání: je-li za menší číslicí větší, odečte se od větší číslice menší Tento princip se používá k zajištění toho, aby se stejná římská číslice neopakovala více než třikrát.
Krok 2
Chcete-li správně napsat číslo pomocí římských číslic, nejprve si zapište tisíce, potom stovky, potom desítky a nakonec jedničky. Například římská notace pro rok 1989 by byla MCMLXXXIX. Jeden tisíc je M. Devět set je CM (menší C, které znamená 100, předchází větší M, které znamená 1000, respektive 1000 - 100 = 900). Osm desítek - LXXX (L, označující 50, se přidá ke třem X, z nichž každý označuje 10, respektive 50 + 30 = 80). Devět - IX (menší I, označující 1, je před větším X, označující 10, respektive 10 - 1 = 9). Všechna čísla jsou zapsána podle tohoto principu.
Krok 3
Pro počítačový záznam římských číslic se obvykle používají standardní latinská písmena. Tato položka je doporučena standardem Unicode. Tato norma však také obsahuje znaky určené přímo pro psaní římských číslic. Jsou součástí sekce Číselné formuláře. Rozsah kódů vyhrazených pro záznam římských označení je od U + 2160 do U + 2188. Tyto znaky však lze zobrazit, pouze pokud má počítač software Unicode a písmo, které má římské číslice.
