Tvorba programů se skládá z několika fází, které se nazývají životní cyklus. Testování je jednou z nejdůležitějších fází, protože předchází dodání softwaru zákazníkovi a uvedení do provozu. Je třeba si uvědomit, že účelem testování není zajistit, aby program fungoval správně a správně, ale detekovat chyby, identifikovat chyby při vytváření atypických situací nebo neobvyklého ukončení.
Nezbytné
- - testovaný program se zdrojovým kódem;
- - dokumentace programu;
- - plán zkoušek;
- - několik sad vstupních údajů (správných i záměrně nesprávných);
- - podobně smýšlející lidé zastupovaní kolegy.
Instrukce
Krok 1
Prvním krokem v testování je ladění. Ladění zpravidla provádí programátor, který napsal program nebo zná programovací jazyk testovaného produktu. Během fáze ladění se u zdrojového kódu programu kontrolují syntaktické chyby. Zjištěné chyby jsou odstraněny.
Krok 2
Dalším krokem při ladění je statické testování. V této fázi se kontroluje veškerá dokumentace získaná jako výsledek životního cyklu programu. Toto je technická úloha, specifikace a zdrojový kód programu v programovacím jazyce. Veškerá dokumentace je analyzována z hlediska souladu s programovými standardy. Na základě statické kontroly je zjištěno, jak program splňuje zadaná kritéria a požadavky zákazníků. Odstranění nepřesností a chyb v dokumentaci je zárukou vysoké kvality vytvořeného softwaru.
Krok 3
Dalším krokem v testování je použití dynamických metod. Dynamické metody se používají v procesu přímého provádění programu. Správnost softwarového nástroje se kontroluje na základě sady testů nebo sad připravených vstupních dat. Během běhu každého testu jsou shromažďována a analyzována data o poruchách a poruchách v programu.
Krok 4
Existují metody, ve kterých je program považován za „černou skříňku“, tj. jsou použity informace o problému, který má být vyřešen, a metody, ve kterých je program považován za „bílý rámeček“, tj. je použita struktura programu.
Krok 5
Cílem dynamického testování černé skříňky programů je identifikovat maximální počet chyb v jednom testu pomocí malé podmnožiny vstupních dat. K provedení testování pomocí této metody je nutné připravit dvě skupiny vstupních podmínek. Jedna skupina by měla obsahovat správné vstupy pro program, druhá skupina by měla obsahovat nesprávné vstupy založené na specifikaci chybných vstupů. Po spuštění programu na vstupních datech z obou skupin jsou zjištěny nesrovnalosti mezi skutečným chováním funkcí a očekávaným.
Krok 6
Metoda „bílé skříňky“vám umožňuje prozkoumat vnitřní strukturu programu. Sada testů založených na tomto principu v agregaci by měla zajistit, aby byl každý operátor předán alespoň jednou. Rozdělení do skupin vstupních podmínek by mělo být zaměřeno na kontrolu průchodu všech cest programu: podmínky, větve, smyčky.
